SKK Hořice

Při vstupu na kuželnu velmi milé a přátelské přivítání starých přátel, Ládi Beránka, Pepy Ledajakse a Vaška Kašpara. Dráhy tak milé a přátelské zdaleka nebyly. Silně svojí „padavostí“ připomínaly Dobrušku. Z ulice 5,6 , někdy 7,8 a výjimečně 9. Šňůry s velkým odporem občas podržely nakloněnou kuželku. Jednička sbíhá doleva, dvojka doprava. Kříže suché jako roští. Kde kuželka spadla, tam i zůstala. Domácí své dráhy dokonale znají. Vždy z těch šestek uplácají těch 150 a dorážku nehledají. Mají vůbec kvalitní družstvo, které venku hraje velmi dobře a již léta bojují na předních místech divize. My, než jsme dráhu trochu poznali, už jsme se plácali v dorážkové. Nejhorší dorážkovou měl Zdeněk Dymáček. Snad všech 13 újezdů bylo na sedláky. Díky svažitým drahám při jeho volnějších hodech musely tyto směřovat do fixního bodu x, aby koule doputovala do bodu y. A to se mu zatraceně nedařilo. Něco též způsobila delší herní pauza, něco narůstající fóbie na ty neznámé  nepadavé sadurity. Plné ale zahrál velmi solidní. Martin Dymáček, Václav Inquort a Bartoloměj Vlášek neudrželi na těch citlivých drahách hru do plných a jakás takás čísla lepili dorážkovou. Zvláště Bartoloměj Vlášek zachraňoval číslo výbornou druhou dorážkovou (80!). Bratři Košťálové jsou hráči trochu jiné kategorie. Solidní plné doplnili dobrou dorážkovou( oba 133) a jejich výsledná čísla jsou na místní poměry výborná. Další naše starty tady( pokud nějaké ještě budou) už by přece jenom měly být o něčem jiném.