SKK Hořice

Podrobný zápis, Tabulka

Po výhře v Dačicích rozhodně nechyběla před zápasem dobrá nálada, kterou ještě vylepšila Vojtova vymazlená roláda. A jak tvrdí jedno nepsané sportovní pravidlo, tak vítězná sestava se nemění.

Radek bojoval s ne úplně ideální domácí formou více než dobře. A nebýt nepovedené čtyřky (127), tak by se mohl pyšnit šestkou začínajícím číslem. Prohrál však úvodní tři dráhy, takže ani závěrečný uragán (158:126) mu na výhru nestačil, ač Petra Chvala, nejlepšího táborského hráče, o čtyři kusy překonal.

Vedle něho David nenavázal na parádní vstup do nového angažmá. První tři dráhy se dokázal držet okolo 140, jednička (116) mu však dala zabrat a na víc než 540 to nestačilo. Na druhé dráze mu však Petr Bystřický nabídl dárek v podobně půlbodu, který David s radostí a hlavně přesností přijal. A právě díky té polovině bodíku přinesl jediný levák v hořické sestavě důležitý bod do šatny. A v Třebíči konečně poznáme, jak chutná rychnovská placka!

Po úvodní dvojici 1:1 a náskok jediné kuželky pro hosty. 

V posledních zápasech jsou soupeři biti hlavně veprostřed, což se opět potvrdilo. Vojta zodpovědným výkonem přetlačil chybujícího Karla Smažíka ve druhé polovině střetnutí. Nebýt sudých drah, tak číslo mohlo být výrazně lepší.

O kousek vedle se Ondra marně natahoval po magické šestistovce, tu pohřbil až na poslední dráze. Ondřich Roubek proti němu nebyl ve své kůži, na kvalitní první dráhu navázat nedokázal a prohrál o třicet. Výkon benjamínka může mrzet hlavně pokladníka týmu, který byl v tomto případě bez práce.

Před poslední dvojicí 3:1 a 51 kuželek pro Hořice.

Dominik prohrál s Martinem takticky svázaný souboj v kámen, nůžky, papír, a tak musel jít z jedničky.

Jak se ukázalo, tak zase taková prohra to nebyla. Vyjma zahozeného konce druhé dráhy to Dominik do bezbranného Bořivoje Jelínka sypal naprosto bez respektu a výkonem 592 si došel pro pohodové vítězství 4:0 o rovných osmdesát klacků a post nejlepšího hráče zápasu.

Martinové Hažva a Filakovský viditelně hráli minimálně první dvě dráhy podle soupeře. Tempo bylo jasné – plné přes 100 a ne úplně ideální dorážka k tomu. Z výhry se nakonec radoval táborský hráč, jež zvítězil na prvních třech drahách a prohra na té poslední mu výhru už sebrat nemohla. Takže nakonec výhra 6:2 o 114.

Díky zaváhání Českých Velenic jsme se posunuli na druhé místo o pouhý jeden pomocný bod za vedoucí Dačice. Příště jedeme do Třebíče, kde budeme chtít navléknout šestý korálek na naši vítěznou šnůru.

(OČ)

Podrobný zápis, Tabulka

První kolo se do Zábřehu nejelo a do Trutnova to je, co by kamenem dohodil. Takže první pořádný výjezd sezóny měl za cíl vykrást dačickou kuželnu. Na konci takřka tříhodinové cesty se na dlaních vystřídat lák z opět fenomenálních utopenců od Josky za bistrol a šlo se na to.

Jako první šli do akce Radek s Davidem. Radkovi se, i díky netrefené existenci, první dráha příliš nepovedla, což ovšem bohatě vynahradil na té druhé. Naprostým uragánem na chvilku uzemnil špatně dorážejícího Žahourka. Jen ve druhé dorážce získal zkušený Hořičák na svého soupeře 29 kuželek. Na druhé straně to měl David zrcadlově obráceně. Po půlce se tak na jejich drahách usmívala třístovka a dvakrát vyrovnané skóre. David ve druhé polovině neponechal nic náhodě a naložil do Waszniovskiho dalších 316, takže parádní výhra o šedesát a navíc nejlepší výkon zápasu (616). Radek vedle bojoval s časem a na každé dráze kousek ztrácel na svého soka. Nakonec 592:583 v náš neprospěch.

Po první dvojici tak 1:1 a krásných 51 v plusu.

Doprostřed se po jednozápasovém záskoku vzadu vrátil Vojta a vedle něho se postavil Ondra. Vojta srdnatě bojoval s mladým Pospíchalem a po polovině vedle 2:0. Ondra se v zápase mohl opřít o plné (399), ale díky dorážce první dráhy to na půlce cesty bylo s Milanem Kabelkou vyrovnané 1:1. Ve druhé půli to byl i nadále boj o každý klacek, ale nakonec s dobrým koncem pro hosty. Ondra se o lepší číslo okradl neschopností dorážet pravou stranu na jedničce (613). Vedle byl Vojta (571) blízko tomu, aby zápas nesměroval jasným směrem – tím hořickým. Poslední dráha však vyšla lépe Tomáši Pospíchalovi, čímž dvojici skalních hořických fanoušků rozhodně nevylepšil nervovou soustavu.

2:2 a 79 pro Hořice.

Jako poslední šli do akce Dominik s Martinem. Dominik dostal zkušeného Jirku Němce a oba se pravděpodobně minulou neděli koukali na Velkou pardubickou, protože to, co předváděli hlavně na druhé dráze, byly ničím nefalšované dostihy. A i když hořický hráč zahrál parádních 163, tak se před svým soupeřem musel o 10 kuželek sklonit. Po polovině 1:1 a šestiklackový náskok pro Dominika. Martin vedle bojoval hlavně s klouzavou obuví a točil na 290 za absolutně vyrovnaného stavu. V tu chvíli bylo jasné, že plichta je velmi blízko, na výhru musí alespoň jeden z nich přetlačit svého soupeře. Dominikovi (591) se to nakonec nepovedlo, leč smiřický odchovanec ukázal pevnost svých nervů. Nechal v klidu dohrát Mojmíra Holce a dovolil si pět újezdů na krále, což ho může mrzet jen vzhledem k vlastní šestistovce (588).

Nakonec tedy boj až do samotného konce, ale naprosto zasloužená výhra 5:3 o 74 na půdě horkého kandidáta na postup do Interligy. Objednání slovenského slovníku a těšení se na korbáčiky však může začít nejdřív na jaře.

Po zápase jsme se pustili do území pro většinu z nás neprobádaného. Nepálsko-indická restaurace v Jihlavě však zaslouží poklonu.

Další zápas nás čeká doma až za tři týdny s Táborem. Do té doby je potřeba mobilizovat všechny hořické fandy, abychom se alespoň dokázali přiblížit tomu, co ukázal dačický fanklub – trumpeta, zvony, bubny – prostě parádní atmosféra a klobouk dolů.

(OČ)