SKK Hořice

Do Třebechovic jsme jeli podat co nejlepší výkon a připouštěli jsme si i možnost překvapit asi nejkvalitnější divizní tým. Staré trutnovské automaty, obložené solidní elektronikou, která přenášela na velký LCD panel v hezké grafické úpravě v podstatě každý hod. Desková kuželna, dráhy i kříže suché jako roští, se víceméně svojí padavostí od dalších dvoudráhových maštalí této soutěže nijak zvláště nelišila a nedala možnost nijak výrazně nikomu  vyniknout. Myslím  z našich.Martin Dymáček sice z počátku přehrával překvapivě domácího Motyčku ve hře do plných. Při dorážkové už ale bylo všechno jinak.U Martina Dymáčka vůbec nedochází k nějakému posunu ve hře do dorážkové. Stará ohraná písnička. Špatné otvírky , špatné druhé hody, hodně újezdů(10). Další tři naši hráči zase na citlivých drahách neudrželi hru do plných a jakés takés číslo honili přece jenom o trochu lepší dorážkovou. Martin Mazura měl 8, Bartoloměj Vlášek dokonce 12 újezdů. To nemůže korespondovat se solidním číslem. Bartoloměj Vlášek vůbec nezvládl hru do plných na jedničce (112) a dorážkovou honil tohle obrovské manko. Solidních kuželek jsem se dočkal až od Radka a Karla Košťálových. Radek hrál, jako v poslední době často, bez újezdu a Karel měl 3. Nejvíce práce měl tady asi barman a tak bylo v hledišti docela veselo. Jedna seniorka se vrátila do hlediště asi v polovině zápasu po delším setrvání v baru a její výroky „lehni na hadr“ , „Běž za tou kuličkou“, „ lízej to prkno“,“hoď to mezi kozy“ vyvolávaly salvy smíchu.Zvláště, když jsem si představil její poslední výrok právě u ní, tak tam by se ta koule ztratila, že by jí už nikdo nenašel. Docela odlehčila tu chmurnou náladu nad vysokou naší porážkou.