SKK Hořice

Podrobný zápis, Tabulka

První kolo se do Zábřehu nejelo a do Trutnova to je, co by kamenem dohodil. Takže první pořádný výjezd sezóny měl za cíl vykrást dačickou kuželnu. Na konci takřka tříhodinové cesty se na dlaních vystřídat lák z opět fenomenálních utopenců od Josky za bistrol a šlo se na to.

Jako první šli do akce Radek s Davidem. Radkovi se, i díky netrefené existenci, první dráha příliš nepovedla, což ovšem bohatě vynahradil na té druhé. Naprostým uragánem na chvilku uzemnil špatně dorážejícího Žahourka. Jen ve druhé dorážce získal zkušený Hořičák na svého soupeře 29 kuželek. Na druhé straně to měl David zrcadlově obráceně. Po půlce se tak na jejich drahách usmívala třístovka a dvakrát vyrovnané skóre. David ve druhé polovině neponechal nic náhodě a naložil do Waszniovskiho dalších 316, takže parádní výhra o šedesát a navíc nejlepší výkon zápasu (616). Radek vedle bojoval s časem a na každé dráze kousek ztrácel na svého soka. Nakonec 592:583 v náš neprospěch.

Po první dvojici tak 1:1 a krásných 51 v plusu.

Doprostřed se po jednozápasovém záskoku vzadu vrátil Vojta a vedle něho se postavil Ondra. Vojta srdnatě bojoval s mladým Pospíchalem a po polovině vedle 2:0. Ondra se v zápase mohl opřít o plné (399), ale díky dorážce první dráhy to na půlce cesty bylo s Milanem Kabelkou vyrovnané 1:1. Ve druhé půli to byl i nadále boj o každý klacek, ale nakonec s dobrým koncem pro hosty. Ondra se o lepší číslo okradl neschopností dorážet pravou stranu na jedničce (613). Vedle byl Vojta (571) blízko tomu, aby zápas nesměroval jasným směrem – tím hořickým. Poslední dráha však vyšla lépe Tomáši Pospíchalovi, čímž dvojici skalních hořických fanoušků rozhodně nevylepšil nervovou soustavu.

2:2 a 79 pro Hořice.

Jako poslední šli do akce Dominik s Martinem. Dominik dostal zkušeného Jirku Němce a oba se pravděpodobně minulou neděli koukali na Velkou pardubickou, protože to, co předváděli hlavně na druhé dráze, byly ničím nefalšované dostihy. A i když hořický hráč zahrál parádních 163, tak se před svým soupeřem musel o 10 kuželek sklonit. Po polovině 1:1 a šestiklackový náskok pro Dominika. Martin vedle bojoval hlavně s klouzavou obuví a točil na 290 za absolutně vyrovnaného stavu. V tu chvíli bylo jasné, že plichta je velmi blízko, na výhru musí alespoň jeden z nich přetlačit svého soupeře. Dominikovi (591) se to nakonec nepovedlo, leč smiřický odchovanec ukázal pevnost svých nervů. Nechal v klidu dohrát Mojmíra Holce a dovolil si pět újezdů na krále, což ho může mrzet jen vzhledem k vlastní šestistovce (588).

Nakonec tedy boj až do samotného konce, ale naprosto zasloužená výhra 5:3 o 74 na půdě horkého kandidáta na postup do Interligy. Objednání slovenského slovníku a těšení se na korbáčiky však může začít nejdřív na jaře.

Po zápase jsme se pustili do území pro většinu z nás neprobádaného. Nepálsko-indická restaurace v Jihlavě však zaslouží poklonu.

Další zápas nás čeká doma až za tři týdny s Táborem. Do té doby je potřeba mobilizovat všechny hořické fandy, abychom se alespoň dokázali přiblížit tomu, co ukázal dačický fanklub – trumpeta, zvony, bubny – prostě parádní atmosféra a klobouk dolů.

(OČ)